5. Závěr:
Všechny tři městské části byly k Liberci připojeny až v druhé polovině 20. století a tudíž měly i odlišný vývoj vůči expanzivnímu vývoji města. Převažovala zde zemědělská výroba a rozptýlená zástavba měla venkovský charakter. Nachází se zde pouze jedna sakrální stavba, jedna škola, v obcích byl poměrně nízký počet obyvatel, vyskytovalo se minimum průmyslu – to vše způsobilo, že se nedochovalo mnoho informací jako o některých jiných městských částech Liberce.
Z historie Horní Suché, Karlinek i Karlova můžeme vypozorovat jejich největší rozmach na přelomu 19. a 20. století, kdy zde rozkvétalo drobné podnikání, fungovalo několik hostinců, začal se částečně rozvíjet průmysl a cestovní ruch.
Dnes probíhá hlavně v Karlinkách a Horní Suché výstavba nových rodinných a bytových domů. Tomuto trendu napomáhá územní plán města Liberec, který na území těchto částí počítá s hojnou výstavbou. Tyto městské části mají výhodnou polohu v blízkosti přírody a zároveň dobré dopravní spojení z nedalekého centra Liberce. Nacházejí se v blízkosti průmyslových zón a obchodních center a tím vším jsou atraktivní pro stávající i nově příchozí obyvatele. Do budoucna se plánuje nové silniční spojení s průmyslovou zónou Sever, což by mohlo být výhodné pro infrastrukturní rozmach, ovšem vyvstává otázka, zdali tato výstavba neuškodí původnímu krajinnému rázu těchto městských částí.
