Produkty agroturistiky

3. Produkty agroturistiky

3.1 Hlavní produkt – ubytování

Ubytovací služby jsou základem rozvoje cestovního ruchu. V případě vesnické turistiky a agroturistiky mají tyto služby dvě základní formy – jde o ubytování v soukromí nebo ubytování v hromadných ubytovacích zařízeních.
Ubytování v soukromí je typické zejména pro agroturistiku. Lze ho provozovat jednak proná¬jmem obytné místnosti nebo pronájmem rekreačního objektu (chata, srub, chalupa, rekreační do¬mek). Obytnou místnost definuje Stříbrná jako uzamykatelný ubytovací prostor s lůžky, větratelný, osvětlený denním světlem, v topném období vytápěný. Má mít elektrické osvětlení a zásuvku s označením napětí. Obytná místnost není průchozí. [6] Venkovská turistika a agroturistika doporučuje pro tuto formu ubytování maximálně 10 lůžek na jeden objekt, a to proto, že při tomto počtu lůžek lze v rámci volné živnosti – ubytovací služby po¬dávat snídaně.
Hromadná ubytovací zařízení, která připadají v úvahu pro provozování venkovské turistiky, jsou v zásadě malé hotýlky a penziónky. V tomto případě již však jde o složitější záležitost, neboť souvisí i s přijímáním zaměstnanců, pokud nemá majitel početnou rodinu nebo rozsáhlé příbuzenstvo. V těch¬to zařízeních se většinou předpokládá zajištění celodenního stravování hostů. V zásadě to znamená zřízení restaurace jako součást ubytovacího zařízení, a tedy mít i kvalifikovaný personál. A protože stravovací služby jsou živnost řemeslná, její provozovatel musí prokázat odbornou způsobilost. Když ji nemá, je zde problém odpovědného zástupce. Je-li v rodině či příbuzenstvu někdo příslušně kvalifikován, je řešení schůdnější. Není-li, většinou bývá složité takového zaměstnance sehnat a hlavně zaplatit.
Každé ubytovací zařízení by mělo mít obchodní název. Pro hromadná ubytovací zařízení tato po¬vinnost přímo vyplývá ze stavebního zákona. Obchodní název by měl blíže specifikovat ubytovací zařízení (kategorii a třídu) případně jeho specializaci, rodinnou nebo místní tradici – vše v úředním jazyce. Je to i určitá součást reklamy. Další jazykové mutace názvu ubytovacího zařízení a reklamních sloganů nejsou na škodu, ale základ představuje jazyk úřední, tj. čeština. Podbízení se zahraniční kli¬entele v podobě známých „Zimmer frei“, je zbytečné a svádí k mylnému názoru, že se podnikatel zřejmě za své češství stydí. Přitom to, co může česká a moravská krajina se svou bohatou histo¬rickou a kulturní tradicí nabídnout jako produkt cestovního ruchu, nám může leckdo závidět.