PAMÁTKOVÁ PÉČE – 1. část

PAMÁTKOVÁ PÉČE

Prvním problémem je to, že památky spravuje ministerstvo kultury a prostředky jsou nedostatečné resp. chybně vynakládané. Dále obnovu památek komplikují různá řízení ve smyslu navrácení dané památky původnímu majiteli. Při existenci soudních sporů o tyto památky se do nich neinvestují žádné peníze a tak chátrají.

S památkami souvisí i kultura a CR aby se mohl naplňovat – tak zákazník je především motivován přírodními a kulturními atraktivitami – někdy je nevhodně řešena otázka subkultury v rámci celé společnosti – akulturace = ničení kulturních památek i sociální vztah – vnášení prvků do společnosti, která na ně není připravena + proces komercionalizace CR (např. uměle budované skanzeny) + proces unifikace (např. jednotná řemesla pro památkovou rezervaci).

Památky = dědictví minulosti, které přejímáme – bylo by špatné, kdyby byl v rámci kulturně-poznávacího CR tento zužován pouze na poznávání památek!!!

Slovo „památka“ se používá v CR od 19. století a je spojeno s počátky romantismu – památky rozlišujeme na:

1) podle povahy = movité (obrazy), nemovité (stavby, naleziště)

2) podle významu = umělecké (sochy, architektura), historické (dokumenty v archivech)

3) podle účelu = jsou z hlediska CR nejvýznamnější = obranné (hrady, tvrze), sídelní (paláce, zámky), církevní (kostely, kláštery)